Rozhovor končí, protože mi došli chytré nápady jak tomu chlapovi říkat.

To je vtip. Jakoby Cuddyová chtěla dítě. Nebo dítě Cuddyovou. No tak. No proto je to směšné.

Já tasím rychleji, záhadná cizinko.

Moje děti už testujou jeho děti.

Až vyvolám rebelii pacošů, tenhle Voldemort chcípne první.

Jenom klid, už vás nespálím. Zato vás teď bodnu!

Mně připadá, jako by ta štěňátka šla do mléčného průmyslu… (o poprsím Cuddyové)

Poslouchal jsem jí srdce, tlouklo Greg House, Greg House.

Naši lásku nezničíte!

Abych se prý nepovyšoval nad normální lidi, co chodí dobře.

Není to tak zlé, ale pokud to nezačneme léčit, budete o víkendu mrtvá.

Pošlu sestru, já jsem…. Moc hezký na papírování.

Kdo dřív přijde, ten dřív žije.

Postřelení – to je diagnostická nuda.

Vždycky říkám – když bejt střelenej, tak v nemocnici.

Jsem jen na krátko uvázáný pejsek. Vrrr… Haf, haf, haf!

Lež nikdy nezklame.

V poslední době se mýlím. Lidé žijí díky mým omylům.

Jste odsouzena se cítit po celý konec života dobře.

Vezmete mi hůl, abych nemohl odejít?

Vždyť jste můj zaměstnanec. Můj poddaný. Moje služka!

Nerozbijte si lebku až sebou praštíte.

Mému srdci neublíží nic…

Vím, že jsi tam! Slyším, jak léčíš!

Když má chlap problém s mozkem a přirozením, většinou jedno používá moc a druhé málo.